Tričko na jedno použití, svetr, který se nesmí vyprat, aby nezežmolkovatěl, šaty, kterými moc neoslníte, protože se pářou ve švech – všechno velmi brzy skončí v popelnici, protože se to nedá nosit. Jeden člověk ročně odloží průměrně 11 kg textilu a celkově se v Evropě každým rokem vyhodí 5,8 milionů tun textilního odpadu. Tohle už Evropany nebaví a je proto čas na změnu.
Rychlá móda je out
Plné skříně nekvalitního oblečení, které nevypadá moc dobře ještě před prvním vypráním, člověku berou energii. Proto jednotlivci i státy a celá Evropská unie hledají cesty, jak z toho kolotoče vystoupit, oblékat se elegantněji, udržitelněji a zároveň se chovat ohleduplněji k naší planetě.
Je řada možností, jak to vyřešit – od návratu k principům, které uznávaly naše prababičky, když si pořizovaly oblečení z kvalitních materiálů na celý život. O každý kousek se dobře staraly, byly zvyklé poškozené kusy spravovat a zašívat, a když nějaký dosloužil, ještě mu našly jiné využití, např. dobré kusy látky z povlečení využily na ušití pytlíků na mouku nebo křížaly.
Druhým směrem, jak předcházet zbytečnému plýtvání textilem, je vyvíjení technologií, které umožní vlákna lépe recyklovat. Stále více se prosazují i nové způsoby používání textilu, například pronájem oblečení jako servisní služba, s možností jeho vrácení a s garancí oprav. Můžete si dokonce představit, že bude existovat něco jako předplatné oblečení. Že třeba zaplatíte nějakou paušální částku každý měsíc a za to dostanete kvalitní ekologické oblečení, které je opravitelné a udržitelné.
Evropská komise se chystá s nekvalitním textilem zatočit. Brzy by měla začít platit legislativa pro ekologičtější nakládání nejen se spotřební elektronikou, ale také s textilem a obuví. Cílem je prodloužit životnost zboží a snížit množství vyprodukovaného odpadu. Plán také počítá se zavedením digitálního produktového pasu, díky němuž lidé zjistí údaje o výrobku potřebné pro opravy či recyklace věcí. Komise tak chce skoncovat s rychlou módou, která už vyšla z módy.
Aktuální legislativa týkající se nakládání s textilním odpadem
Během posledních dvaceti let zlepšila řada evropských států nakládání s odpady. V roce 1995 bylo na skládky ukládáno asi 64 % komunálních odpadů, o pět let později byl průměr snížen na 55 %. Míra recyklace činila 25 %, ta se do roku 2016 zvýšila na 46 % a ukládání odpadu na skládky se naopak snížilo na 24 %. Byly však a stále jsou velké rozdíly mezi jednotlivými státy.
V květnu roku 2018 přijala Rada Evropy balíček předpisů o odpadech, v němž jsou stanovena nová pravidla pro nakládání s textilními odpady a právně závazné cíle pro recyklaci. Do 1. ledna 2025 budou muset členské státy zavést tříděný sběr textilu. Nové právní předpisy se zaměřují především na předcházení vzniku odpadů a vytváření důležitých cílů udržitelného rozvoje.
Stále více firem se zapojuje do cirkulární ekonomiky
Oběhové textilní hospodářství je často definováno jako bezodpadový neboli zero waste koncept – po vzoru přírodních ekosystémů navrhuje uzavírání toků materiálů ve funkčních a nekončících cyklech, čerpání energie z obnovitelných a udržitelných zdrojů a vytváření udržitelných produktů a služeb. Cirkulárně ekonomický přístup je v současné době součástí politiky Evropské unie, která trvalou udržitelnost podporuje.
Již dříve označila Evropská komise v Novém akčním plánu oběhového hospodářství textil za prioritní kategorii, a to na základě jeho „oběhového potenciálu“. Jsou zde představeny tři cesty ke zvýšení oběhovosti, tj. zvýšení udržitelnosti používaných materiálů, vylepšený sběr, opětovné použití a recyklace textilu, a k tomu ještě efektivní kontrola emisí tzv. mikroplastů.
Také společnost Lindström je založena na cirkulárně ekonomickém přístupu díky opětovnému využívání a opravování opotřebovaných pracovních oděvů a upřednostňování pronájmu oděvů před prodejem. Výsledkem je prakticky nulový textilní odpad a významné úspory energie při hromadném průmyslovém praní.
Nové technologie přinášejí nové možnosti v oblasti ekologie
Vědci ze švédské Lund University přišli na metodu, která dokáže ekologicky přeměnit bavlnu na sacharidy a ty potom na textilní materiály (spandex nebo nylon), vhodné na šití nových oděvů. Zjistili totiž, že některé látky z vyřazeného textilu mohou mít i po dlouhodobém používání stále tak silná vlákna, že se dají opakovaně využít. Což se sice už děje, ale jen velmi málo. To byla ta motivace, která vedla k vývoji nového způsobu recyklace textilu.
Vědci přišli na způsob, jak rozložit vlákna v bavlně (celulózu) na menší části. Využili přitom kyselinu sírovou, v níž se textil namáčí a následně spolu s vodou zahřívá na vysoké teploty. Výsledkem tohoto procesu je glukóza ve formě čistého, žlutě zbarveného roztoku. Z glukózy v této formě se dá vytvořit umělé vlákno, jakým je například právě spandex nebo nylon.
Záměry EU v oblasti ekologického textilního průmyslu do budoucna
Textilní sektor čekají v nejbližší době zásadní environmentální změny: od roku 2025 budou muset členské státy zajistit tříděný sběr textilu a Komise vydala Strategii pro udržitelnost textilního průmyslu. V ní se snaží zformulovat své požadavky na udržitelnost textilních výrobků: veškerý textil by měl mít dlouhou životnost, být recyklovatelný, vyrobený z recyklovaných vláken a neobsahovat nebezpečné látky. Cílem strategie je také posílit odvětví opětovného použití a oprav a řešit problematiku textilního odpadu.
Do roku 2030 chce Evropská unie zajistit, aby se na její trh dostalo jen takové textilní zboží, které neobsahuje žádné nebezpečné látky a bylo vyrobeno s respektem k sociálním právům. Za tímto pojmem se skrývá větší odpovědnost společností za svůj výrobní řetězec včetně toho, kdy se z jejich oděvů stane odpad. Unie proto upraví parametry oděvů, které budou moci vstoupit na evropský trh.
Po roce 2030 bude vyžadováno dodržení limitu minimálního množství recyklovaných vláken, mluví se také o zákazu ničení neprodaného zboží. Hodnotit se bude i environmentální dopad, odolnost nebo to, jak snadno se dá konkrétní kus opravit. Zboží bude označeno škálou A až G podobně jako u elektrických spotřebičů nebo u energetické náročnosti budov. Zákazník tak bude mít možnost se dozvědět více o konkrétním kusu a rozhodnout se pro ten, jehož výroba byla šetrnější k přírodě i k lidem, případně sáhnout po kousku, který už nosil někdo jiný.
Zdá se, že můžeme doufat v renesanci jména českého textilu. Je tu velká příležitost pro vědu a výzkum, příliv inovací do textilního průmyslu v Česku, vývoj nových materiálů a podobně.